Mezi životem a nadějí: Primář Marek Zbořil o práci na ARO a JIP

Anesteziologicko-resuscitační oddělení a jednotka intenzivní péče patří k místům, kde se každý den rozhoduje o tom nejcennějším — o lidském životě. O tom, jaká péče se tu poskytuje, co všechno obnáší práce anesteziologa a jak vypadá každodenní realita oddělení, jsme mluvili s primářem ARO Nemocnice Strakonice MUDr. Markem Zbořilem.

Když se řekne ARO, mnoho lidí si představí oddělení, kam záchranná služba přiváží pacienty v přímém ohrožení života. Odpovídá to realitě?
Ano, tato představa je v zásadě správná. Na naše oddělení skutečně přijímáme pacienty v kritickém stavu, kterým selhává některá ze životních funkcí a jsou tedy bezprostředně ohroženi na životě.
Co se s těmito pacienty na ARO děje?
Naším hlavním úkolem je léčit příčinu stavu, kvůli kterému byli přijati. Zároveň se snažíme selhávající životní funkce nahrazovat nebo podporovat, podle toho, v jakém rozsahu jsou postiženy. Organismus má schopnost regenerace a my se mu snažíme vytvořit co nejlepší podmínky, aby se mohl vrátit co nejblíže stavu před hospitalizací.
Znamená to, že pacient pak pokračuje na jiném oddělení?
Přesně tak. Jakmile je jeho stav stabilizovaný a nevyžaduje už nejvyšší úroveň akutní péče, překládáme ho na jednotku intenzivní péče nebo na standardní oddělení.
S jakými diagnózami se na ARO nejčastěji setkáváte?
To spektrum je velmi široké. Patří sem neurologické stavy, jako jsou poruchy vědomí, dlouhotrvající křeče, cévní mozkové příhody nebo krvácení do mozku. Z interních příčin jde často o závažná onemocnění srdce a oběhu — různé typy šokových stavů, srdeční selhání, arytmie nebo stavy po resuscitaci. Velkou skupinu tvoří také chirurgické diagnózy, včetně těžkých úrazů či polytraumat. Náš obor má zkrátka velmi široký záběr.
Může se stát, že k vám pacient putuje z jiného oddělení nemocnice?
Ano. Pokud se stav hospitalizovaného pacienta náhle zhorší a dojde k selhání životních funkcí, personál na oddělení nás okamžitě přivolá pomocí resuscitačního telefonu. Náš tým je na místě zpravidla do dvou minut. Je důležité říct, že všichni zaměstnanci nemocnice jsou školeni v resuscitaci, takže v případě zástavy dechu nebo oběhu zahajují základní úkony ještě před naším příchodem.
ARO si lidé spojují hlavně se záchranou života. Stejně důležitou součástí oboru je ale i anesteziologie. Co si pod tím má laik představit?
Nejde jen o „uspání před operací“, jak si lidé často myslí. Anesteziologie zahrnuje celou perioperační péči — tedy přípravu pacienta na operaci, vlastní anestezii během výkonu i pooperační sledování a péči. Anesteziolog je pacientovi k dispozici před výkonem, během něj i po něm.
Dá se stručně popsat náplň práce lékaře na ARO?
Hlavní část práce tvoří právě anesteziologie — ta představuje více než 80 procent naší činnosti. Další součástí je resuscitační péče, tedy péče o pacienty v kritickém stavu, dále samotná resuscitační činnost v rámci nemocnice a také ambulance bolesti.
Zmínil jste ambulanci bolesti. Čemu se věnuje?
Jde o ambulanci chronické bolesti. Akutní bolest je příznak, chronická bolest je už samostatný syndrom a velmi složitá odborná problematika. Léčba chronické bolesti je dnes specializovaný obor, který vyžaduje další vzdělání. Využívají se farmakologické i technické metody, jejichž cílem je pacientovi dlouhodobě ulevit.
V čem je práce anesteziologa specifická? Co všechno musí během operace hlídat?
Dnešní anesteziologické pracoviště je vybavené celou řadou přístrojů. Sledujeme hloubku anestezie, dýchání, srdeční činnost, krevní tlak, okysličení krve i další parametry. Umíme přesně kontrolovat i úroveň svalové relaxace, tedy stav, kdy jsou dočasně utlumena svalová vlákna včetně dýchacích svalů. O pacientovi máme během anestezie obrovské množství informací.
Je dnešní anestezie bezpečnější než dřív?
Rozhodně ano. Když jsem začínal, byly k dispozici jiné léky i mnohem méně monitorovací techniky. Dnes máme modernější, šetrnější a bezpečnější léky s menším množstvím vedlejších účinků. Přístrojové vybavení se posunulo obrovsky dopředu. Současná anestezie je velmi bezpečná a lidé z ní opravdu nemusí mít obavy.
Pacienti se často bojí, že se během operace probudí. Může se to stát?
Právě i proto byly některé monitorovací metody vyvinuty. Dnes jsme schopni velmi přesně sledovat hloubku útlumu vědomí a podobným situacím předcházet. Raritní případy se v minulosti objevily, ale v současné době je možné toto riziko prakticky vyloučit.
Jak velký rozdíl je mezi pacientem na ARO a pacientem na JIP?
Pacient na ARO je ve vyšším stupni ohrožení života. Jde o takzvanou resuscitační péči, která je náročnější personálně i přístrojově. U resuscitačního pacienta se například často věnuje jedna sestra jednomu pacientovi. Na JIP je péče také intenzivní, ale pacient bývá stabilnější a není bezprostředně ohrožen na životě.
Liší se i technické vybavení těchto lůžek?
Ano. Resuscitační lůžko na ARO je vybaveno například dýchacím přístrojem, přístroji k monitoraci oběhu, systémy pro náhradu funkce ledvin nebo zařízeními k řízení tělesné teploty. Monitoring i možnosti podpory životních funkcí jsou zde na vyšší úrovni než na JIP.
ARO a JIP ale mají i ambulantní část. Co všechno do ní patří?
Patří sem ambulance pro předoperační přípravu pacientů, ambulance chronické bolesti, infuzní centrum a také kanylační centrum. To se zabývá zaváděním žilních vstupů, a to jak u hospitalizovaných pacientů, tak v některých případech i u ambulantních. Infuzní centrum pak slouží zejména pacientům, kteří už byli propuštěni z nemocnice, ale ještě potřebují doléčení formou infuzní terapie.
Může člověk nějak snížit riziko toho, že se stane pacientem ARO nebo JIP?
Univerzální rada asi neexistuje, protože řada kritických stavů přichází náhle a nečekaně. Obecně ale platí to, co doporučují praktičtí lékaři: zdravý životní styl, dostatek pohybu, nekouřit, nepřehánět to s alkoholem, dbát na vyváženou stravu. A v případě úrazů je důležitá opatrnost, schopnost předvídat a respektovat své možnosti i věk.
Práce na ARO musí být psychicky velmi náročná. Jaký by měl být člověk, který si tento obor vybere?
Určitě by měl mít široké odborné znalosti, protože se setkáváme s pacienty z mnoha medicínských oblastí. Musí dobře zvládat stres, rychle vyhodnotit situaci a rozhodnout se. A samozřejmě nesmí chybět empatie, odpovědnost a pokora. Není to obor pro každého.
Říká se, že práce na ARO je z velké části rutina a z menší části extrém. Platí to?
Ano, mezi lékaři se traduje, že naše práce je ze 70 procent nuda a ze 30 procent horor. Právě schopnost zvládat ty krizové momenty je pro tento obor zásadní.
Čím si získal právě vás?
Byla to vlastně souhra náhod. Původně jsem ani nechtěl být lékařem. Na gymnáziu jsem spíš tíhl k ekonomii, šla mi matematika a fyzika. Nakonec jsem ale medicínu zkusil a vyšlo to. Po promoci jsem se chtěl věnovat spíše chirurgickému oboru, konkrétně ortopedii, ale okolnosti mě nakonec přivedly k anesteziologii. Začínal jsem v Písku a po třinácti letech jsem nastoupil do Strakonic, kde působím už dvacet let.
Jak se vy osobně vyrovnáváte se stresem a tlakem?
Nejsem typ člověka, který by po odchodu z práce dokázal všechno úplně vypnout. O to důležitější je umět si najít způsob, jak si od práce odpočinout. Mně velmi pomáhá pohyb na čerstvém vzduchu — tenis, lyže, běžky, kolo, procházky se psem. Taky mě baví práce kolem domu a na zahradě. A samozřejmě velkou oporou je rodina.
Zůstal vám za ta léta v hlavě nějaký konkrétní pacientský příběh?
Ano, takových případů je víc — a bohužel v obou směrech. Jsou situace, kdy se podaří zachránit pacienta, u kterého tomu zpočátku téměř nikdo nevěřil, a on nakonec odejde domů po svých. A pak jsou i případy, kdy přes veškerou snahu a přes počáteční stabilizaci pacient zemře a my ani nevíme proč. Právě to je velmi těžké a frustrující.
Je to i jeden z důvodů, proč v tomto oboru hrozí vyhoření?
Ano. Zdravotnictví obecně patří k oborům s vysokým rizikem syndromu vyhoření a ARO je v tomto směru obzvlášť náročné. Setkáváme se velmi často se smrtí, navíc někdy i u mladých lidí. To se na člověku podepisuje.
Co byste si přál do budoucna pro své oddělení?
Abychom měli co nejvíc úspěšných příběhů. Abychom pacienty potkávali ve městě zdravé a v běžném životě. To je vždycky ta nejlepší odměna.

Celý rozhovor si můžete také poslechnout na: 
YouTube: ARO a JIP: Jak vypadá boj o život v nemocnici | MUDr. Marek Zbořil
Spotify: ARO a JIP: Kde se bojuje o život i úlevu od bolesti • Za dveřmi nemocnice